Hranice s Kazachstánem jsme překročili celkem bez problémů, zabralo to pouze asi hodinku. Hned za hranicemi nás překvapuje kvalita místních silnic. Je to velmi příjemná změna jet zase chvíli po hladkém asfaltu bez výmolů a s bílými pruhy označující konce a střed silnice. Užíváme si pohodlné jízdy a svištíme si to k nejbližší benzínce. Litr benzinu Natural 95 tu v přepočtu vyjde asi na 11 Kč. A navíc berou karty. Jsme nadšení – krásný asfalt, můžeme platit kartou, je tu extrémně lacino… Doslova ráj na zemi tenhle Kazachstán.
Jsme v pasti
Tankujeme a celí natěšení jedeme dál směrem na hlavní město Astanu. Po pár kilometrech míjíme dopravní značku, kterou vidíme snad vůbec poprvé v životě… Modrá značka s bílým obrázkem policisty s plácačkou. A hned vedle značka omezení rychlosti. A pak další. Nakonec jsme nuceni ze 110 km v hodině zpomalit na dvacet. Poté následuje téčková křižovatka a uprostřed ní malá omšelá budka označená jako policejní stanice. Doprava i doleva stopka. U týhle policejní stanice zkrátka nelze nezastavit. Mají to ti místní hoši policajtský dobře promyšlený. Sotva zastavíme, už se k nám řítí policista s úsměvem od ucha k uchu.
„Kam jedete?“, usmívá se. „Do Argentiny,“ laškujeme popravdě. „Přes Kazachstán?“ evidentně nechápe, ale stále se usmívá. „Ano, jedeme přes Kazachstán, Mongolsko a Rusko. A pak přes celou Ameriku.“ „Blázni…“ zamumlá si pod vousy a s úsměvem dodává: „Pojištění máte?“ Fanda z tankvaku vyndavá potvrzení o cestovním pojištění. „Ne tohle. Pojištění na motocykl.“ Nemáme, samozřejmě. Fanda dělá, jakože nechápe (nebo možná doopravdy nechápe) a podává zastánci zákona řidičák a doklady od motorky. „Tohle mě nezajímá, zajímá mě pojištění vozidla…“ Fanda to zkusí se zelenou kartou, ale samozřejmě neuspěje, protože ta je na území Kazachstánu neplatná. „Budete muset jít se mnou,“ pokývne rukou oficír neustále se usmívaje.
Čichám, čichám úplateček
Uvnitř malé kanceláře se tísní tři muži v uniformách. Za největším stolem na pohodlné židli sedí ten nejtlustější z nich. Také jeho uniforma se vzhledem liší od uniforem jeho kolegů, z čehož usuzujeme, že tento pán bude asi velitel. Sotva stihnu pozdravit, obrací se na mě a zavelí: „Vy počkejte venku!“ „On ale nerozumí rusky,“ odpovídám pohotově a ukazuju při tom na Fandu. „V tom případě tu tedy zůstaňte,“ povolí mou přítomnost velitel.
Opakuje se prakticky ten samý rozhovor jako venku na stopce:
„Máte pojištění?“
„Máme zelenou kartu.“
„Ta je tu neplatná. Musíte mít pojištění vozidla platné na území Kazachstánu.“
„To jsme nevěděli,“ vymlouváme se.
„Měli vám to říct na hranicích.“
„Neřekli.“
„To se nedá nic dělat. Sepíšeme protokol, zaplatíte pokutu a vrátíte se na hranice vyřídit si pojištění.“
„Dobře, kolik to dělá?“, neprotestujeme a uznáváme svoji chybu. Neznalost přece neomlouvá.
„130 Euro,“ odpovídá velitel s potutelným úsměvem na rtech.
130 Euro?! Ačkoli ve škole mi matematika nikdy moc nešla, tohle byly lehké počty. 130 Euro je v Kazachstánu asi polovina průměrné měsíční mzdy. Tak vysoká ta pokuta snad ani být nemůže… Tohle smrdí úplatkem.
Trapné průtahy
Velitel vytáhne z šuplíku jakési lejstro, nejspíše onen protokol, který má být vyplněn, a položí si ho před sebe na stůl. V ruce třímá propisku. Vše je připraveno, ale velitel se jaksi pořád nemá k tomu, aby s námi ono lejstro vyplnil. Vteřiny ubíhají. V místnosti je slyšet jen tikot ošuntělých hodin visících na zdi nad velitelovo hlavou. „Co je tedy třeba teď udělat?“, přeruším nesnesitelné ticho. „Sepíšeme protokol, zaplatíte pokutu a vrátíte se na hranice vyřídit si pojištění,“ zopakuje trpělivě velitel. „Dobře, a co je třeba udělat teď?“, zopakuji otázku, s důrazem na slovíčko teď. „Sepíšeme protokol, zaplatíte pokutu a vrátíte se na hranice vyřídit si pojištění,“ opakuje velitel stále dokola. V ruce drží propisovačku, ovšem ne a ne sepsat onen protokol. Po několika dalších vteřinách ticha se nás velitel zeptá: „Odkud a kam to vlastně jedete?“ „Z Prahy do Argentiny,“ odpovídám. „Přes Kazachstán? Na jedné motorce?“ kroutí velitel nechápavě hlavou. „Ano, cestujeme,“ odpovídám. V tom si vzpomenu na radu našeho zkušeného kamaráda, který také hodně cestuje po světě na motorce. Radil nám, že když se dostaneme do potíží, máme tvrdit, že jsme novináři, prý by to mohlo pomoci. „Jsme novináři,“ vyhrknu, než stačí velitel cokoliv dodat.
Ode dneška jsme novináři, táto
„Novináři?“ pozvedá velitel obočí… „To jako píšete do novin a tak?“ „Ano, píšeme o naší cestě do novin. Chystáme také knihu.“ chrlím ze sebe při nejmenším polopravdy. „I knihu…?“, zamýšlí se velitel polohlasem a je vidět, jak mu to v hlavě šrotuje. „Víte co, sedněte na motorku a jeďte si vyřídit pojištění. Ale rychle! Tenhle rozhovor se nikdy neuskutečnil.“ Neváháme ani minutu, nasedáme na Bramboru a vydáváme se směrem k hranicím. „Určitě čekali na úplatek,“ zahlásí Fanda do interkomu. „Stoprocentně,“ přitakávám. A tak díky dobré radě našeho kamaráda pravděpodobně unikáme prvnímu úplatku.
Motorkáři sobě
Pár km před hranicemi uprostřed ničeho stojí jakási omšelá budka s ruskými a kazašskými nápisy. Usuzujeme, že tady to asi bude. Na protější straně ulice stojí zaparkovaná Yamaha Fazer 600, obložená batůžky a kufříky. Asi taky motocestovatel,“ prohlašuje Fanda. Sotva to stihl doříct, už se k nám s úsměvem na tváři řítí asi padesátiletý vysoký muž v kožené kombinéze. „Zdrávstvujtě, miňa zavút Díma,“ napřahá k nám zvesela ruku. Díma pochází z Jekatěrinburgu a je právě na cestě zpátky do Ruska z malého výletu do Kazachstánu. Z nás a naší motorky je úplně mimo a rozhoduje se nám pomoci s vyřízením pojištění. Nakonec za nás na přepážce vyjedná úplně vše. My pouze proplácíme fakturu.
A na rozloučenou si zamáváme
Měsíční povinné ručení do Kazachstánu nás vychází asi na 400 Kč, což je poměrně dost, když vezmeme v úvahu, že v Čechách Fanda na Bramboru za rok platí kolem tisícikoruny. Ovšem co jsou čtyři stovky oproti 130 Euro… A tak děkujeme Dímovi, schováváme si papírek růžové barvy mezi doklady a vydáváme se znovu směrem na Astanu. Když míjíme policejní stanici na oné téčkové křižovatce, všichni tři policisté nám na rozloučenou mávají nepřestávajíce se usmívat…
