My nechceme svět jen projet, my ho chceme prožít.

Asi každý už to v životě někdy zažil. Ta zpropadená věc, která člověku nedá spát. Sen. Poprvé přijde v dětství nebo během puberty. V tu dobu člověk stále ještě věří v neuvěřitelné. Postupem času se však začnou vynořovat důvody, které nás přesvědčují o tom, že daný sen uskutečnit nelze. Je to nebezpečné, riskantní! Stojí to moc peněz! Tak dlouhou dovolenou mi nikdo nedá… Je to prostě utopie.

Takhle patrně končí většina snů o dalekých cestách. Společnost a zajeté koleje na člověka tak dlouho vytváří tlak, až nakonec podlehne a svého snu se dřív nebo později vzdá. My jsme se ale nenechali ubít argumenty typu „PROČ TO NEJDE“ a radši se zabýváme tím, jak by to jít mohlo. A došli jsme ke starému dobrému (ačkoli již trochu otřepanému) heslu: „Když se chce, tak to jde!“ A my chceme. Přestali jsme se bát. Jdem za svým snem!