Fuj, byrokracie! Už jen když to slovo slyšíme, naskakují nám pupínky i tam, kde o ně ani za mák nestojíme. Asi se shodneme na tom, že papírování je zkrátka něco, co nikdo dvakrát nemusí. Popravdě řečeno, byrokracie před cestou jsme se v rámci příprav obávali možná ze všeho nejvíce. Nejsme zkrátka nadšenci do běhání po úřadech. Ovšem světe, div se, ono to zas tak horké nebylo.
Bez pasu do světa nelez
V prvé řadě bylo potřeba řešit pasy. Bez platného cestovního dokladu se za hranice EU zkrátka nedostanete, i kdybyste se stavěli na hlavu či prováděli jiné dech beroucí kejkle. Takže vůbec prvním krokem bylo najít naše pasy v prachem pokrytých krabicích s nápisem DŮLEŽITÉ! NEVYHAZOVAT. S odstupem času si říkáme, že to na tom všem byla možná ta největší fuška. 🙂 Fandův pas měl za nedlouhou dobu propadnout, takže nezbývalo, než se vydat na úřady. Tam jsme s potěšením zjistili, že za jistých podmínek je možné nechat si vystavit až tři pasy na hlavu. A ačkoli méně je někdy více, v tomto případě je více skutečně více. V jedněch pasech budeme mít víza do Asie, další pasy povezeme jako erární, a třetí výtisk zůstává pro všechny případy doma, v nouzi nejvyšší potřeby připraven k expresnímu odeslání na místo určení.
Víza sem, víza tam…
Jakmile jsme obdrželi pasy, začali jsme se shánět po vízech. Na naší trase jsou vyžadována víza pouze do třech zemí, a sice do Ruska, Kazachstánu a Mongolska. První zádrhel byl, když nám na zastupitelském úřadu Ruské federace bylo oznámeno, že nám mohou vydat pouze dvouvstupové vízum. My ale pro naše účely potřebujeme vstupy tři, jinak bychom zůstali viset v Mongolsku obklopeném Čínou a Ruskem, bez možnosti posunout se někam dál. Soudruzi na úřadě pak sypali z rukávů nejrůznější spásné nápady, jak získat tři vstupy. Jednohlasně se shodli, že vůbec nejlepší bude POKUSIT SE o třetí vstup zažádat v Ulánbátaru.
Když už jsme si mysleli, že kvůli vízům do Ruska budeme muset překopat celou naši trasu, dostali jsme tip na agenturu, poskytující kompletní servis spojený s vyřízením víz do Ruska. „Tři vstupy do Ruska? Žádný problém!“ A jak řekli, tak bylo. Na jejich stránkách jsme si stáhli pár formulářů, které jsme vyplnili a spolu s našimi pasy je odeslali na jejich adresu. Zaplatili jsme zálohu a pak už zbývalo jen čekat. Za pár týdnů jsme měli pasy i s multi-vstupovými ročními vízy do Ruska v kapse. Heureka! A pak že to nejde… Stejná agentura nám vyřizovala také víza do Kazachstánu a Mongolska. Zkrátka jednoduchý, jak facka. 🙂
Řidič, ten tvrdej chleba má
Další věc, kterou s sebou musíme mít, je mezinárodní řidičský průkaz. Na úřadě ho člověku vystaví na počkání, a stojí to tzv. prd prd nic. Ovšem aby to nebylo zase až tak jednoduché, musí v tom být alespoň malinký háček. Existují totiž rovnou dva druhy mezinárodních řidičáků, ženevský a vídeňský, přičemž každý je platný v jiných zemích a po jinak dlouhou dobu. Takže jsme si nechali vystavit oba dva, a máme zase o jeden „důležitý“ papír v kapse navíc.
Nezapomeň na očkovací průkaz
V neposlední řadě je důležité neopomenout mezinárodní očkovací průkaz, s razítkem, že byl pacient v minulosti naočkován vakcínou proti žluté zimnici. Bez tohoto dokladu člověka do určitých zemí vůbec nevpustí.
Takže sečteno, podtrženo – byrokracii před cestou jsme přežili bez ztráty kytičky. Teď ještě ustát byrokracii na cestě… 🙂